Pokračování v sérií zajímavých lidí a osobností ve městě Los Santos
V tomto článku se dozvíme něco málo o hon. Johnovi Georgievovi
Hon.John Georgiev, LL.M. (51)
místo narození: základna U.S.Army, Berlín, Německo
Jeho otec sloužil u Vojenská policie a kvůli profesi jeho otce se museli často stěhovat, protože byl odvoláván do různých zemí, a tak samotný pan Georgiev o sobě říká, že je všude zdejší.
Pochází z dvou sourozenců, ale bohužel jeho otec, maminka i bratr zemřeli a tak mu tu zbyla jen sestra s kterou se ovšem nijak často nevídá.
Partnerský život
Pan soudce je bezdětný, svobodný a podle vyprávění nikdy nepotkal velkou lásku.
Jeho vášní byla vždycky práce, čili na to úplně nebyl čas. Na otázku zda by se někdy ještě chtěl oženit nám řekl: ,,když to přijde, tak to přijde".
Charakteristika a vystupování
Z rozhovoru jsme nabyli dojmu, že pan soudce je spíše introvert a že si ve svém životě šel tvrdě za svým. On sám o sobě tvrdí, že je cholerik a to hodně latentní. Když ho něco trápí nebo štve, tak to hodně dlouho drží v sobě a pak přijde chvíle, kdy všechno vyplyne na povrch. Má smysl pro spravedlnost, která se ne každému vždy líbí. Má výbornou paměť a logické myšlení. Hodně věci analyzuje a má svou hlavu. Je pro něho důležité být spravedlivý a férový.
Příležitostně si zapálí cigaretu či dobrý doutník a rád s kamarády nebo známými popije dobré víno a nebo bourbon. Rád se setkává třeba například s kapitánem LSSD panem Blakem, s kapitánem LSPD panem Pricem a nebo bývalým kapitánem LSPD panem DaSilvou.
Zájmy a koníčky
Mezi jeho koníčky patří motorky. Rád se na nich projíždí ve svém maskáčovém motorkářském oblečení a helmou z druhé světové války, která se mu líbí. V garáži má pouze choppery.
Rád zajde do restaurace Diamond v Los Santos, a nebo navštěvuje do Taco stánku. Chodívá si tam popovídat s lidmi, kteří to tam vlastní, kterým v podstatě vůbec nerozumí, ale prý je tam legrace.
Zajímavost: jeho IQ je 142 (Mimořádně intelektově nadaný)
Vzhled
Spíše chodívá ve společenským obleku. K soudu nosívá černý oblek s bílou košilí a odznáčkem na saku.
Rád ale také chodívá ve volnějších věcech, jako je například kožená bunda a rifle.
Dále nosívá tmavé sluneční brýle.
Pan soudce nám řekl, že má spoustu jizev po celém těle, který mají svůj příběh. Řekl nám o jeho jizvě co má na břiše a na noze, přesněji na stehně. Je to pozůstatek jednoho výbuchu trhaviny, z dob vojenské služby, která se na něm takto podepsala.
Studium a kariérní postup
První možnost, kdy se mu naskytlo přestěhovat se do USA byla, když nastoupil na státní vojenskou akademii (United States Millitary Academy West Point). V USA se to snažil poznávat a učit se zde žít.
Když s hodností poručíka dostudoval, byl přiřazen, stejně jako jeho otec, k vojenské policii, kde dosáhl hodnosti majora. Při tomto zaměstnání vystudoval další vysokou školu a to práva, přesněji (University of Virginia - School of Law). Dále pokračoval ve studiu na U.S. Army Military Police school ve Fort Leonard wood. Všechny školy vystudoval kvůli kariérnímu postupu.
Mohl se tak dostat na pozici U.S.Army Criminal Investigation Command, jako zvláštní vyšetřovatel, kam byl přeložen na post velícího důstojníka. Zde dosáhl hodnosti podplukovníka.
Po nějaké době přeložen k Judge Advocate General's Corps, United States Army na pozici vojenského prokurátora, a povedlo se mu vypracovat k hodnosti plukovník.
Po nějaké době praxe vojenského prokurátora byl dosazen jako vojenský soudce do Judge Advocate General's Corps US Army kde dosáhl hodnosti brigádního generála.
Přiznal nám, že byl tak trochu průserář. Dvakrát byl degradován, ale kvůli jeho píli a výkonům byl opět povýšen.
Po 23 letech zažádal o propuštění do civilu. Bylo mu vyhověno a se ctí byl propuštěn.
Dále se spojil se svým kamarádem z vysoké, který pracoval jako prokurátor a tak pan Georgiev začal pracovat jako jeho asistent v Charolette v civilním sektoru. Byl za to rád, protože neměl žádný domov a po smrti jeho rodičů se neměl ke komu vrátit.- Když tento kamarád zhruba po roce zahynul, nastoupil na jeho pozici prokurátora kterou vykonával nějaký čas. S pozicí prokurátora nebyl moc spokojen, když zahlédl výběrové řízení v Los Santos na federálního soudce, neváhal a chopil se příležitosti, a byl jako jmenovaný federální soudce dosazen do města LS.
Kariéra Soudce v Los Santos
V Los Santos stihl uzavřít cca 100 soudních případů. Příklady, které mu utkvěly v hlavě - např. případ pana Jirky Císaře a pana Patrika Crosse. Tyto dva soudy byly zcela odlišné a třeba v případu pana Císaře ho zaujalo jak se dokázal obhájit sám bez právnického vzdělání. Co se týká případu pana Crosse, tak ho zaujala spíše práce detektiva Coopera a státního zástupce pana Barka, kteří to dokázali uzavřít naprosto brilantně. Odvedli kus práce a je na ně pyšný.
Je přesvědčený, že případů bude mít ještě spousty.
Slova pana soudce (citace):
"Postup jak řešit soudní případy, vám dává zákon a je povinnost se těmi zákony řídit. Samozřejmě hodně záleží na tom zda u soudu máte svého právního zástupce, který zná různé kličky a dokáže Vás dobře obhájit a také záleží na chování člověka. Jak se říká: "každý svého štěstí strůjcem". Pokud se ten člověk chová slušně, jsou to jeho první prohřešky a projeví nějakou lítost, dobře komunikuje, tak pak se dá uvažovat o nižším trestu."
Tímto pan soudce apeluje na to, aby lidé vážně zvažovali, když už se do nějakých trablů dostanou, využití právního zástupce, protože ne každý rozumí zákonům a právní zástupci tu pro nás jsou a leckdy umí zázraky a dokážou hodně věcí zvrátit.
Pan soudce opravdu nesnese napadání mírových důstojníků, ať už je to policie, záchranáři, hasiči a ve většině dává opravdu vysoké tresty. Nesnese také násilí na ženách a na dětech.
Dále mu vadí, když má někdo u soudu chování drzé, vyzývavé, nebo sprosté.
Citace pana soudce:
"V budově soudu by si každý měl uvědomit, že se nachází u soudu. To máte jako když jdete do kostela. Soudní síň je také takový svatostánek. Dobře, není to svatostánek boha i když za mnou, nad Velkou pečetí je napsáno, že "v boha věříme", ale je to svatostánek spravedlnosti a měli bychom se tam chovat s nějakou úctou k tomu místu a z nějakou úctou k těm lidem. Náleží mi "titul" jeho Ctihodnost a věřím, že jsem ho nedostal jen tak, že si ho zasloužím a myslím si, že by si to měli uvědomovat i ti lidé, a to tak nějak automaticky, kde vlastně jsou. Když je tam člověk co si má jít sednout na 25let do vězení, a dělá si z toho legraci, tak asi není něco úplně pořádku. Otázkou je co, většinou je to nejspíš v jeho hlavě."
Už jste někdy byl v ohrožení života, kvůli své práci? (citace)
"Co si vzpomínám, tak kdysi dávno jsem řešil případ jistého Zakhaeva, který patřil ke skupince přistěhovalců z bloku zemí bývalého sovětského svazu. Tenkrát se střílelo po soudní budově po mé osobě a chvilku jsem jezdil s osobní ochrankou. Dá se říct, že v tu dobu mi šlo nejspíš o život. Těžko říct."
"Jestli se ale někdo chce mstít soudci, no ... ono ať je to jak je to, pořád je to moje práce a ten člověk si v prvé řadě musí uvědomit dvě věci. Za prvé, že si za to může sám, já ten obchod za něj nevykrádám, ani ho k tomu nenutím a za druhé já ho potrestám nějak, ale kdyby se dostal do rukou jinému soudci tak by to nedopadlo jinak. Máme tady nějaké pravidla, zákony a ten člověk pokud se jich nedrží obecně sám, tak musí počítat s nějakými následky. Jestli se někdo chce mstít, tak ať se mstí. Buď se mu to povede a nebo ne, buď ho chytí nebo ne, ale odejdu já a může přijít někdo mnohem horší. Osudu se nevyhnou. Navíc, za vraždu nebo napadení federálního soudce je automaticky doživotí."
"Víte, já to vidím tak, že lidi se dělí na tři skupiny. OVCE, VLKY A OVČÁCKÉ PSY.
"Obyčejný člověk je ovce, která je lovena vlky, no.. a pak jsou tu ovčáčtí psi. Ať už je to policie, soudce, tak je potřeba vždycky vědět, že mají za úkol nás před těmi vlky hlídat a chránit."
Commentaires